Karin Lednická: Šikmý kostel

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny.
Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat.
Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.
Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

Fanoušci Jane Austenové mě nenávidí, tvrdí autorka, jež shodila Darcyho

Spisovatelka Alexandra Potterová v Praze

Z rozhovoru s Alexandrou Potterovou:

Poprvé pracujete s historickou zápletkou. Vaše příprava tedy byla intenzivnější než u jiných knih?
Už se nelze spoléhat jen na svou představivost. Přečetla jsem spoustu knih, poslouchala jsem dobovou hudbu, sledovala dokumenty. A to mě moc bavilo.

Ruby, hlavní hrdinka, je také spisovatelkou. Proč zrovna vy nedáte v knize vůbec nahlédnout pod pokličku spisovatelské rutiny?
Být spisovatelem je příšerná nuda! Sedím u stolu, ťukám do klávesnice a to je vše. A to nikoho nezajímá. Ruby tak zastihneme v čase mezi psaním.

Povolání spisovatele se tedy příliš idealizuje?
To určitě. Jsou to jen hodiny sezení, deprese a potu. Spisovatelka Dorothy Parkerová kdysi řekla, že nesnáší psaní knih, ale miluje hotové knihy.

Ruby je nešikovnou, rozpačitou dívkou, s níž se setkáváme v literatuře tak často, že se stává stereotypem. Poddáváte se tomu?
Jenže já jsem nepořádná a nedokonalá a stejně tak i mé kamarádky. Snažím se, aby postavy mých příběhů byly realistické.

Proslavila jste se románem Pan Darcy a já, který vychází ze slavné knihy Jane Austenové. Mnohé autorky se věnují pouze převyprávění jejích knih. Proč jste se tak rozhodla vy?
O hrdinovi Pýchy a předsudku panu Darcym všichni tvrdili, jak je dokonalý, což jsem si rozhodně nemyslela, a tak mi připadalo zábavné ho v knize trochu shodit. Věrní fanoušci Jane Austenové mě však nenávidí, pohanila jsem jejich posvátný kánon.

Pocházíte z Anglie a zasazujete tam i své romány. Jak si vedou vaše knihy v Americe?
Upřímně, nic moc. Britský humor je suchý, děláme si legraci ze všeho. Pokud se v knize dostaneme k ­vážnému tématu, vzápětí ho shodíme, což však v Americe nefunguje. Bylo mi řečeno, že je pro ně moje tvorba moc britská. Tamní čtenářky navíc chtějí, aby hlavní hrdinka byla Američanka a žila v Americe. Vždyť většina obyvatel Států ani nevlastní pas.

Do Asie se tak mnoho amerických protagonistů nepodívá.
Když jsem americkému vydavateli řekla, že se moje další kniha bude odehrávat v Indii, jen zvedl obočí a řekl: "Kdo chce číst knihu z Indie?" Tak jsem taky zvedla obočí a utrousila: "A na Jíst, meditovat, milovat jste už zapomněli?" Ale to byla asi opravdu výjimka.

Za posledních deset let jste seznámila a oddala nespočet literárních postav. Nedávno jste se dočkala i vlastní svatby. Užila jste si ji stejně jako ve svých knihách?
Je to ironie. Neustále píši o pompézních svatbách, ale když jsem chystala svou svatbu, byla jsem otrávená. Přípravy mě nebavily a stojí to šílené peníze. V jedné redakci mě požádali, abych pro ně napsala článek o tom, jaké to je být starou nevěstou. Vážně? "Starou"? To jsou věci.