Ze světa literatury

Karin Lednická: Šikmý kostel

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny.
Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat.
Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne.
Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

Fanoušci Jane Austenové mě nenávidí, tvrdí autorka, jež shodila Darcyho

19. června 2016 14:55

Britská autorka ženských románů Alexandra Potterová se zapsala do povědomí knihou Já a pan Darcy inspirovanou klasickým románem Pýcha a předsudek. V Praze pokřtila novinku nazvanou Láska z Paříže. Šestačtyřicetiletá spisovatelka u ­nás prodala víc než sto tisíc knížek.



Spisovatelka Alexandra Potterová v Praze


Z rozhovoru s Alexandrou Potterovou:

Poprvé pracujete s historickou zápletkou. Vaše příprava tedy byla intenzivnější než u jiných knih?
Už se nelze spoléhat jen na svou představivost. Přečetla jsem spoustu knih, poslouchala jsem dobovou hudbu, sledovala dokumenty. A to mě moc bavilo.
Ruby, hlavní hrdinka, je také spisovatelkou. Proč zrovna vy nedáte v knize vůbec nahlédnout pod pokličku spisovatelské rutiny?
Být spisovatelem je příšerná nuda! Sedím u stolu, ťukám do klávesnice a to je vše. A to nikoho nezajímá. Ruby tak zastihneme v čase mezi psaním.
Povolání spisovatele se tedy příliš idealizuje?
To určitě. Jsou to jen hodiny sezení, deprese a potu. Spisovatelka Dorothy Parkerová kdysi řekla, že nesnáší psaní knih, ale miluje hotové knihy.
Ruby je nešikovnou, rozpačitou dívkou, s níž se setkáváme v literatuře tak často, že se stává stereotypem. Poddáváte se tomu?
Jenže já jsem nepořádná a nedokonalá a stejně tak i mé kamarádky. Snažím se, aby postavy mých příběhů byly realistické.
Proslavila jste se románem Pan Darcy a já, který vychází ze slavné knihy Jane Austenové. Mnohé autorky se věnují pouze převyprávění jejích knih. Proč jste se tak rozhodla vy?
O hrdinovi Pýchy a předsudku panu Darcym všichni tvrdili, jak je dokonalý, což jsem si rozhodně nemyslela, a tak mi připadalo zábavné ho v knize trochu shodit. Věrní fanoušci Jane Austenové mě však nenávidí, pohanila jsem jejich posvátný kánon.
Pocházíte z Anglie a zasazujete tam i své romány. Jak si vedou vaše knihy v Americe?
Upřímně, nic moc. Britský humor je suchý, děláme si legraci ze všeho. Pokud se v knize dostaneme k ­vážnému tématu, vzápětí ho shodíme, což však v Americe nefunguje. Bylo mi řečeno, že je pro ně moje tvorba moc britská. Tamní čtenářky navíc chtějí, aby hlavní hrdinka byla Američanka a žila v Americe. Vždyť většina obyvatel Států ani nevlastní pas.
Do Asie se tak mnoho amerických protagonistů nepodívá.
Když jsem americkému vydavateli řekla, že se moje další kniha bude odehrávat v Indii, jen zvedl obočí a řekl: "Kdo chce číst knihu z Indie?" Tak jsem taky zvedla obočí a utrousila: "A na Jíst, meditovat, milovat jste už zapomněli?" Ale to byla asi opravdu výjimka.
Za posledních deset let jste seznámila a oddala nespočet literárních postav. Nedávno jste se dočkala i vlastní svatby. Užila jste si ji stejně jako ve svých knihách?
Je to ironie. Neustále píši o pompézních svatbách, ale když jsem chystala svou svatbu, byla jsem otrávená. Přípravy mě nebavily a stojí to šílené peníze. V jedné redakci mě požádali, abych pro ně napsala článek o tom, jaké to je být starou nevěstou. Vážně? "Starou"? To jsou věci.
Obecní knihovna Stará Ves nad Ondřejnicí, Zámecká 1, 73923 Stará Ves nad Ondřejnicí
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky